Třetí Hotel Transylvánie aneb Mnoho muziky a málo humoru

O návratu animované rodinné komedie Hotel Transylvánie od Sony Pictures Animation jsme vás již informovali. Třetí film vstoupil do našich kin 12. července 2018, což je příhodné vzhledem k tomu, že vypráví o letní dovolené na palubě zaoceánské lodi. Už jste Příšerózní dovolenou viděli? A stojí vůbec za to?

Potřebuješ pauzu, starouši!

Příběh má velmi jednoduchou zápletku, čímž se vlastně neliší od svých předchůdců. V prvním díle se Drákula snažil zabránit dceři Mavis v odchodu z hotelu a setkání se smrtelníky. Druhý díl se točí kolem toho, zda se z malého Dennise vyklube upír nebo člověk. A třetí díl je, dalo by se říct, o hledání nové lásky. Drákula se začne cítit osaměle a dojde to dokonce tak daleko, že dá šanci inzerátům na seznamce, což nedopadne právě šťastně. Mavis – v domnění, že je otec přepracován – naplánuje pro Drákulu velké překvapení. Vezme jeho i celou rodinu na prázdninovou plavbu za dobrodružstvím. Ale co čert nechtěl! Drákula se zamiluje do tamní kapitánky Eriky. Nemá chudák ponětí, že je to pravnučka jeho odvěkého rivala – Van Helsinga.

A to je vše?

Ale kdepak! Tím hlavním, co vás na filmu zaujme, anebo možná spíš odradí, je permanentní křepčení. Třetí Hotel Transylvánie je v podstatě jednou veselou party vedle druhé. Kam se ohlédnete, všude hraje muzika a dovádějí příšerky, mnohdy vskutku až trapným a otravným způsobem. A právě proto nemůže třetí díl ani zdaleka dosáhnout kvalit prvního, který těžil z atraktivního prostředí strašidelného hotelu a zejména – z kvalitního humoru. Dospělý divák se při třetím díle zasměje snad pouze jednou a to ještě při vcelku nevkusné situaci, kdy Drákula (alergický na česnek) upustí do vzduchu trochu páry. A hlasem Petra Rychlého se nevinně zeptá svojí vyvolené „to jste byla vy?“. Mimochodem, už první Rychlého hláška „sorry jako“ na začátku filmu dospělého diváka spíše zarazí…

Foto: Sony Pictures Animation

Jinak tu však člověk nezavadí prakticky o žádný vtip. Příběh plyne po moři, víří veselými barvami. Má tajné eso v podobě obřího psa, kterého děti úspěšně vydávají za přítele Boba, protože mazlíčci na palubu nesmějí, ale nakonec ani jeho potenciál nebyl zcela využit. Občas lezou na nervy i všudypřítomné chytré telefony, tablety a počítače. Bohužel už je holt taková doba.

Co říct závěrem?

Energie Hotelu Transylvánie byla vysáta do poslední kapky při prvním filmu a pro ty další už nic nového a originálního nezbylo. Pokusy o vtipné scény vyústily většinou v trapnost. I to, co mohlo být milé a sympatické, tvůrci přestřelili, takže to ve výsledku ztratilo kouzlo. Proč například vlkodlačí rodiče samým nadšením do zblbnutí opakují „můžeme si dělat, co chceme“ poté, co svou hromadu potomků odloží do dětského koutku? Napotřetí to člověk ještě vezme, ale poslouchat ta slova jako mantru desetkrát dokola, zatímco děti v pozadí demolují koutek, je… zkrátka příliš. Všechno na tomto filmu bylo příliš – kromě důvtipu. Nicméně tohle jsou výhrady dospělého, který by měl dát raději jednou provždy ruce pryč od Hotelu Transylvánie.

Nepochybuji však, že děti si další příběh s roztomilými příšerkami užijí. Když nic jiného, je to pohodová podívaná do letního vedra, při níž zazní některé chytlavé písně našeho mládí. (Hey Macarena!)