Jak se povedl Kouzelník Žito?

Česká televize nabídla večer 24. prosince 2018 premiéru české pohádky Kouzelník Žito režiséra Zdeňka Zelenky. Jak si příběh o chlapci, jehož touha napravovat lidské špatnosti je silnější než samotné peklo, vedl u diváků?

Foto: David Raub / Česká televize

Hrdinou pohádky je mladý Žito (Denis Šafařík), jenž byl coby nemluvně nalezen v poli moudrou kořenářkou Apolenou (Jiřina Bohdalová). Vyrostl v poctivého mladíka, který je nucen vstoupit do služeb království jako výběrčí daní. Nepoctivý přístup svých kolegů však odmítá a s pomocí přítele vymyslí lest, aby mohl být přeložen do stájí. Tam chce pracovat zejména proto, že by tak mohl častěji potkávat krásnou princeznu Adélku (Anna Kadeřáková). V Žitovi ovšem nalezne zalíbení také prohnaná čertice Filištína (Tatiana Vilhelmová), která se s nemalým přispěním kouzel a podvodů snaží svést mladíka na špatnou cestu – přímo do pekla. Odolá Žito jejím slibům a bohatství? A dokáže si poradit s královým proradným správcem Neklanem?

Jak že se jmenuje? Ječmen?

Pohádka zatím budí u diváků rozpaky, soudě dle poněkud nízkého hodnocení na Česko-Slovenské filmové databázi. Není se co divit, jelikož vcelku jednoduchý a nezáživný děj se poměrně vleče a člověk pořád čeká, kdy konečně přijde vzrušující zvrat. Ten se však bohužel nedostaví. Přesto lze pohádku řadit ke snesitelnějším (na rozdíl od hojně diskutované Slíbené princezny z roku 2016, jejíž hodnocení je momentálně ještě nižší).

Kouzelník Žito možná nenadchne atraktivní a originální zápletkou, ba ani uspokojivými výstupy hlavních mladých představitelů, láká však na některé osvědčené hvězdy. Zaujmou především zábavní Pavel Liška a Tatiana Vilhelmová, kteří si role čertů očividně užívali. V sympaticky záporné roli se objevil šarmantní Pavel Kříž, jenž – ač zloduch – vyvolává daleko více úsměvů a zájmu než samotný Žito, a to i přes bizarní vlasovou kreaci.

Mnozí diváci se jistě těšili zejména na výstup Bolka Polívky v roli Lucifera. Bohužel se mu nedostane příliš mnoho prostoru, a tak si ho vlastně skoro neužijeme. Naproti tomu si až nadmíru užijeme otravných a nepodstatných písniček, působících vyloženě jen jako výplň, bez níž bychom se obešli. Neznějí zvlášť chytlavě a nemají ani kdovíjak chytrý text.

Vedle zmíněných herců jsou největšími klady pohádky malebné prostory Křivoklátu (jehož zdi jistě mnozí poznali z pohádky Anděl Páně), pěkné kostýmy – zejména v případě čertů, vcelku dobře zvládnuté efekty a vtipné provedení úvodních titulků.

Jinak ovšem patří Kouzelník Žito k pohádkám, které vyplní večer jednoduchou podívanou a vícekrát už je vidět nepotřebujete.